/ Únor 1, 2019


Chtěli byste něco změnit na kultuře ve městě? Olomoucké listy položily tuto otázku v  anketě, jediném prostoru, který městské periodikum distribuované do všech domácností zdarma, poskytuje nekoaličním stranám. V 574 znacích (krátký odstavec) ovšem nejde sdělit téměř nic. Názor opozičních stran anebo prostě jen jiný úhel pohledu na olomoucká témata v městském časopisu nenajdete. Andrea Hanáčková, zastupitelka za Piráty a Starosty Olomouc, proto nabízí obšírnější zamyšlení nad otázkou kultury v Olomouci.

Kulturní politika města Olomouce neexistuje. Existuje model „příspěvkovky a ten zbytek“

Jaká nejčastější označení nacházíme v běžné charakteristice města Olomouce? Kulturní a univerzitní. A jak se tyto přívlastky odráží v reálných prioritách, jak si je současná radnice nastavila? Univerzitě odebrala z rozpočtu část peněz, které byly určené na aktivity ve veřejném prostoru. A v kultuře se drží zaběhnutých mechanismů, které v Olomouci za poslední dekády nastavily vlády sociálních a občanských demokratů. Logika rozpočtu tak říká, že „vlajkovou lodí“ olomoucké kultury jsou příspěvkové organizace: Moravské divadlo a Moravská filharmonie. 93 procent veškerých prostředků na kulturu, v roce 2019 to bude konkrétně 190 500 000 korun, jde do těchto dvou organizací. Zbylých 14 a půl milionu rozdělí Rada města podle doporučení Kulturní komise mezi žadatele o projektové žádosti.

Kvůli rozdělení oněch 7 procent na tzv. „živou kulturu“ se Kulturní komise sejde čtyřikrát a proběhnou dvě velké veřejné prezentace (7. a 14. února 2019). U příspěvkových organizací existují samozřejmě veřejně dostupné rozpočty i vyúčtování, přesto přicházíme stále na případy, kdy současný magistrát musí vyhovět špatně uzavřeným smlouvám z minulosti a klientelistickým vazbám konkrétních lidí z příspěvkových organizací na bývalé městské funkcionáře. Otázka tedy zní, jak zacházet s tou čtvrt miliardou, kterou je město ochotné za rok do kultury investovat. Nejde totiž o to, zda je částka dostatečná, ale na co a jak je využita.

Ad Moravské divadlo a Moravská filharmonie

V situaci, kdy je možné označit stav kulturní infrastruktury jako zoufalý, tady máme dva subjekty, které každoročně spolknou obrovské množství finančních prostředků. Model třísouborového divadla je (tíživé) dědictví rozhodnutí městské radnice z počátku 90. let a stále přítomné přesvědčení, že přítomnost opery, činohry a baletu v jednom domě (s jediným jevištěm) představuje pro město jakousi známku prestiže.

 Jaká je skutečnost? Lpíme zde na tradičním modelu divadla z konce 19. století se všemi nešvary měšťanského vnímání divadelní kultury. Poslední dvě dekády jsou spojeny se stále se snižujícím standardem dramaturgie, se stále větším tlakem na jednodušší, divácky vděčné tituly, které se mílovými kroky vzdalují žité realitě české společnosti současných let. Podívejme se na srovnatelná města: ve Zlíně rezonuje politický kabaret a na youtube se na jejich inscenace dívá celá republika. V Hradci Králové vybudoval David Drábek během dekády s podporou zřizovatele prestižní divadelní scénu. Ostrava vyprodává své scény s progresivními adaptacemi a regionální site-specific tvorbou. Dokonce i pražské Národní divadlo bojuje za právo uvádět kontroverzní tituly moderní dramatiky. A naše Moravské divadlo? Sahá po osvědčených, herecky a divácky zaručených titulech a vykazuje setrvalou nebo mírně narůstající návštěvnost. Velká čest výjimkám, ředitelům, režisérům i jednotlivým zaměstnancům divadla, kteří se dílčím způsobem pokoušeli tento stav změnit.

A Moravská filharmonie? Kolik zpráv o vynikajících koncertech, objevné dramaturgii, progresivních hudebních talentech jsme v poslední dekádě četli nebo slyšeli? Zadejme si Moravskou filharmonii do vyhledavačů. Kromě letního koncertu s Tomášem Klusem se dozvíme jen to, co už bohužel víme: zprávy o tom, že si bývalý ředitel dokázal filharmonií kofinancovat vlastní uměleckou agenturu, informace, že zaměstnanci filharmonie byli ochotni proti vlastnímu vedení stávkovat, noticku o stotisícové odměně pro zasloužilého ředitele na rozloučenou. Toto je obraz úspěšné městské příspěvkové organizace, která si letos řekla o 58 milionů korun? Nechci opomenout koncerty v zahraničí, snahu zabydlet netradiční prostory pod širým nebem, dobrou úroveň abonentních koncertů. Ředitelem je nově Jonáš Harman, jistěže potřebuje několik sezón k tomu, aby filharmonii vrátil pozitivnější obraz. I v tomto ohledu však existuje řada inspirativních příkladů a není nutné chodit daleko. Způsob, jakým filharmonici fungují třeba v Drážďanech nebo v Mnichově, absolutní otevřenost instituce v dramaturgii i ve fyzickém prostoru, liberální přístup k hudbě i divákům a skutečná veřejná služba městu jsou hodnoty, které by bylo záhodno akcentovat v reálných počinech olomouckých filharmoniků.

Politickým úkolem pro radnici je intenzivní jednání s Olomouckým krajem a změna pštrosí finanční politiky krajského úřadu. Oproti zhruba desetiprocentní dotaci celkových nákladů, kterou Moravské divadlo jako spádové divadlo v regionu dostávalo na začátku 90. let, nepřesahuje současný příspěvek ani jedno procento rozpočtu divadla. Divadla, do něhož se sjíždějí abonenti z širšího okolí a které samo také občas vyjíždí mimo Olomouc a zajišťuje kulturní potřeby lidí v našem kraji. Přitom třeba ve Zlíně obdobné instituci přispívá kraj celou desetinou rozpočtu.

Participace občanů na definici kulturní politiky města a transparentnost

Kultura ovšem dávno nezahrnuje jen divadlo, hudbu a literaturu, jak by skladba městského rozpočtu napovídala. Do kulturních hodnot patří také zacházení s veřejným prostorem, audiovizuální umění, design, kulturní a umělecké vzdělávání, péče o památky, schopnost využít efektivně industriální dědictví a definovaná hodnota tradičních řemesel i zdravého životního stylu. Tedy to, čemu se říká kulturní a kreativní průmysly, ideálně v kombinaci se současnou technologií a chytrými (smart) řešeními. K těmto kvalitám se otevřeně hlásí města jako Litoměřice, Litomyšl, či Brno. Tamní radnice své kulturní priority definovaly a promítly kulturní potřeby i do rozpočtu města.

Nedílnou součástí kulturních kvalit města je participace lidí – občanů, kteří rozumí kulturní politice města, ideálně proto, že se na její definici mohli spolupodílet. Další logickou součástí je transparentnost jednotlivých kroků, veřejné soutěže a průhledné rozpočty. A v neposlední řadě ke kulturní politice města nutně patří i sociální solidarita, schopnost podpořit méně atraktivní městské části, ochota zapojit do projektů i lidi sociálně vyloučené.

Olomouc přitom má už dva roky zpracovanou studii o dalším rozvoji kulturních a kreativních průmyslů, otázkou zůstává, co s jejími závěry dělala předchozí radnice a jak s nimi naloží ta současná. Je třeba začít uvažovat o tom, jak v Olomouci udržet talenty v jednotlivých oblastech kultury. Je třeba stanovit priority olomoucké kultury a navázat na ně páteřní témata SMART city, PR aktivit města a ideálně i participativní projekty občanů a jednotlivých městských částí. Definovat kulturní hodnoty města v péči o historické centrum, ale progresivně pracovat i s brownfieldy a pustit do města moderní architekturu. Zřetelně podpořit kulturní atmosféru města, tedy spojení tradičních hodnot moravské metropole, které se ale nebrání současným trendům. A hlavně – nevymýšlet vymyšlené! Existují metodiky, jak kulturní politiku města stručně a efektivně definovat a krok za krokem naplňovat.

Jak na to všechno s obřím dluhem, který Olomouc má

„To je všechno hezký, ale s tím obřím dluhem, který nám zde zanechaly předchozí radnice, jsme rádi, že udržíme to, co tady je. Natož abychom vymýšleli další atrakce, coworkingová centra, festivaly…“ Tento častý lidový argument je postavený na hlavu. Je to totiž přesně naopak. V situaci, kdy je třeba škrtat ve všech kapitolách rozpočtu a splácet obrovský dluh, musíme hledat inovativní řešení, jak využít už stávající potenciál prostoru, lidí a nápadů.

Potřebujeme deklarovanou i reálnou podporu lidem, kteří budou umět pracovat s tím, co v Olomouci JE bez předběžných hodnotících soudů o tom, co je příliš odvážné a co už je pro občany přijatelné. Dobrým příkladem mohou být různé star-up aktivity, drobné festivaly – trhy (LITR, Dizajn Trh), původně malá divadla (Na cucky, Nabalkóně), SMART řešení industriálních objektů (Nezvalova Archa, Long Story Short). Tyto aktivity velmi rychle narůstají, v Olomouci se dobře zabydlují a mají potenciál proměňovat kulturní tvář města výrazným způsobem. Často původně studentské aktivity se s prvotní podporou Univerzity Palackého díky moderním metodám fundraisingu, nadšenectví a talentu tvůrců proměňují v nejprogresivnější projekty ve městě.

Olomouc jako evropské město kultury 2028

Docela dobré vyhlídky skýtají setkání Kulturní komise a zprávy, které zde pravidelně tlumočí náměstek pro kulturu Pavel Hekela. Díky shodě napříč politickými nominanty v Kulturní komisi se letos po několika letech opět uskuteční veřejné prezentace projektů, které jednotlivé subjekty žádají v částkách nad 200 tisíc korun. Docela příznačné je ovšem to, co na posledním setkání Kulturní komise zaznělo: totiž, že jedním ze stěžejních cílů Olomouce by v rámci kulturní politiky mohlo být i úsilí zúčastnit se soutěže Evropské Hlavní město kultury 2028. Někteří členové komise nad tím mávali rukou, že to je ještě daleko. Jak to mají v Brně? Usilují o totéž, chtějí se v roce 2028 stát městem kultury pro celou Evropu. Už v roce 2017(!) zmapovali městské aktivity a provedli rozsáhlou anketu mezi tehdejšími městskými zastupiteli a chtěli po nich závazek, že okamžitě začnou podnikat kroky k tomu, aby kandidatura Brna byla v této soutěži úspěšná. Chce-li se Olomouc kulturně probrat z mrákot politických oposmluv předchozích dekád, je třeba začít jednat okamžitě.